K zaizolování celého domu, tedy obvodových zdí, podlah i střechy, můžeme využít spoustu druhu izolantů. Ať už se jedná o stříkanou izolaci, minerální vatu, polystyren, dřevovlákno či jiné materiály. Rozdíl však spočívá ve formě aplikace, různé životnosti, ale také v jejich tepelném odporu. Nezávislé vědecké studie srovnávaly vlastnosti izolací v souvislosti s přehříváním budov v létě a dospěly k závěru, že při výběru termoizolace je třeba sledovat právě údaj o tepelném odporu.
Kvalitní izolace by měla být celistvá, v průběhu času nedegradující, paropropustná (ve střechách), vzduchově neprodyšná, schopná pohlcovat hluk a kromě tepla izolovat i například radon z podloží. Navíc by správně provedená izolace měla přinést energetickou úsporu. Je třeba také zohlednit zdravotní nezávadnost použitého materiálu a jeho vliv na životní prostředí.
Co to vůbec je tepelný odpor? Jedná se o fyzikální vlastnost látky, která popisuje jeho schopnost bránit průchodu tepla. Závisí na materiálu, tloušťce a ploše, přes kterou teplotní tok prochází. V dnešní době se stává klíčovým aspektem v souvislosti s globálním oteplováním, proto je důležité se na něj při výběru izolace zaměřit.
Materiály obvodových plášťů budov pohlcují teplo různými způsoby. Izolační výrobky mají obvykle nižší hustotu než stavební materiály (např. cihly nebo beton), a proto mají nižší schopnost akumulovat teplo, což znamená, že teplo se v nich méně „uchovává“. Jejich nízká tepelná vodivost jim zároveň umožňuje dobře zabránit přenosu tepla. Naopak hustší materiály reagují na výkyvy teplot pomaleji, zároveň ale vykazují vyšší tepelnou vodivost, což znamená, že jimi prochází více tepla. Nezávislé studie prokázaly, že jednu z nejnižších tepelných vodivostí napříč izolačními materiály dostupnými na trhu má stříkaná PUR pěna. Při stejné tloušťce izolace se s ní výrazně zvyšuje komfort bydlení v zimě i v létě.
Výrobci izolací s nižším tepelným výkonem (resp. vyšší tepelnou vodivostí) se často spoléhají na neznalost zákazníků, a proto zdůrazňují fázový posun, setrvačnost a amplitudy svých výrobků, které mají přispívat ke zvýšení komfortu bydlení v létě. Ve skutečnosti mají tyto faktory zcela nepatrný vliv na kolísání vnitřních a vnějších teplot.
Schopnost materiálu zadržovat nebo uvolňovat teplo je v takových případech zcela zanedbatelná ve srovnání s jinými faktory, jako je větrání, vzduchotěsnost, dimenzionální stabilita, faktor slunečního svitu nebo právě tepelný odpor.
Odborná studie provedená na modelech představujících skutečné stavební systémy a zahrnující všechny faktory přenosu tepla, které se v budovách vyskytují, porovnávala stříkanou pěnu s dřevovláknem. Ukázalo se, že u dřevovláknitých materiálů je nárůst teploty na straně interiéru díky její vyšší hmotnosti o něco pomalejší. Ovšem již po šesti hodinách byla teplota v interiéru stejná u stříkané pěny i dřevovlákna. Navíc maximální dosažená teplota a doba trvání nekomfortu (teplota interiéru vyšší než 26 °C) byla u dřevovlákna mnohem vyšší a delší. Vyšší hustota dřevovlákna nejenže zpomaluje zahřívání interiéru, ale také udržuje interiér déle přehřátý a zpomaluje jeho ochlazování, což vytváří větší nepohodlí po delší dobu.
Doporučujeme při výběru nejvhodnější izolace se vždy poradit s odborníkem. Je důležité, aby fungovala dobře i vzhledem ke geografické poloze stavby a materiálů použitých na obvodové konstrukci. Proto naše společnost vždy volí individuální přístup ke každému zákazníkovi tak, aby byly zohledněny nejen jeho požadavky, ale aby byla izolace funkční.
Zavolejte nám, rádi vám poradíme.